Metanoia Militia Nová pravice Arktos Podmínky O nás Edice Umění číst Tisky Antik Zasláno

Právě vyšlo

Právě vyšlo

Dotisk

 

Vyšlo jinde

Vyšlo jinde

 Cantos ze Salò

Macrobius - Saturnálie

edice Poslední Římané

Oswald Spengler 

Zánik Západu...

 L. N. Gumiljov

Od Rusi k Rusku 

Rudolf Jičín

Kladivo...

Objednávejte na:

nsbkp@seznam.cz

Umění číst

Nejprve si prohlédněte obsah, jmenný rejstřík, prolistujte poznámky. Čtěte aktivně, podtrhávejte a dělejte si poznámky do textu (marginálie) nebo na "předsádku". Opakujte si, co jste si přečetli a zapisujte si (cca tři až pět stran poznámek na sto stran textu), co vás zaujalo (to podstatné, přitažlivé nebo naopak sporné). Ideálem je pak společné čtení. Výklad čteného a rozprava ve skupině.

* * *

Sejde-li se takový "čtenářský kroužek" (Denkzirkel), podělte se s námi o svou zkušenost! 

* * *

Veřejný svět, fyziologický svět. Čte se nahlas, četba se obrací k funkcím uší a hrdla, perioda byla tělesným celkem: tím, co se dalo říci jedním dechem. Čtení - pracoval na něm celý organismus: pravice drží svinutý svitek, levice si přitahuje sloupce textu, jeden po druhém, pomalu, jemně, aby se listina nerozpadla a vlákna se netřepila, ramena a paže jsou neustále napnuté... (G. Benn - Dórský svět, str. 9)

* * *

Středověké čtení bylo nejen artikulovaným projevem, ale i četbou zvláštního druhu. Základem veškeré univerzitní výuky bylo skutečné lectio, hlasité přečtení kratičkého úryvku textu, po němž následovalo všestranné objasnění písemného záznamu /littera/, doslovného textu /sensus/ a vlastního smyslu /sententia/. Již svatý Augustin sice rozlišoval "legere in silentio" od "lectio clara", avšak i toto meditativní čtení bylo spojeno s hlasitou memorací, třebaže v tichém ústraní. Také v renesanční Itálii se běžně četlo nahlas. K proměně polomagického, pospolitě družného světa orální komunikace v individuální, globálně vizuální vnímání textu přispěla ještě před vynálezem knihtisku technika mechanické reprodukce kresby. Přesto však trvalo celá desetiletí, ne-li staletí, než se člověk "typografického věku" naučil přelétávat zrakem řádky a globálně klouzat po novinových sloupcích. (F. Šmahel - "Od středověku k novověku: modi legendi et vivendi", In: Umění 1984, str. 318 -319)  

* * *

Žijeme v čase vědy a nadbytku. Péče o knihy obecně a úcta, jaké se těšily v dobách, kdy každý další výtisk musel někdo vlastnoručně opsat, už očividně neodpovídají "potřebám společnosti" nebo udržování vzdělanosti. Má-li Zahrada mús přetrvat jako zahrada, nezbytně potřebuje plečku.

(Ezra Pound, ABC četby, Brno 2004, str. 15)

* * *

Tam, kde chybí řád a smysl nebo (upřímná)snaha pochopit, není vhodné zasívat moudrost, podobně jako dobré semeno nesejeme do slané půdy.

 

Manu II-112

 

 * * *

Záplava plytkých knih, které se skutečně vyčerpají během jediného čtení, vede moderního člověka k názoru, že každá kniha je stejná a že s ní může být hotov během jediného čtení. Jenže tak to není. A moderní člověk si to postupně opět uvědomí. Skutečnou radost z knihy získáme, jestliže ji čteme pořád znovu a znovu a pokaždé nám připadá jiná, pokaždé v ní nacházíme další význam, další rovinu významů. Jako obvykle je to otázka hodnot: jsme zavaleni množstvím knih a už si sotva uvědomujeme, že kniha může hodnotu – stejnou hodnotu, jakou má šperk nebo krásný obraz, do něhož se pohled může nořit pořád a pořád hlouběji a získávat tak pokaždé pronikavější zážitek. Je mnohem a mnohem lepší číst v jistém časovém rozmezí jednu knihu šestkrát než číst šest zcela různých knih. Neboť když člověka určitá kniha vyzve, aby si ji přečetl šestkrát bude to pokaždé hlubší zážitek a obohatí to celou duši – jek její emocionální, tak i mentální část. Pokud však přečtete šest knih jen jednou, není to nic jiného než pouhé hromadění povrchního zájmu, tíživé hromadění moderní doby, množství postrádající skutečnou hodnotu.

 

D. H. Lawrence, Apokalypsa

 

 

 

 

Délský potápěč

Délský potápěč

Délský potápěč... víc o našich autorech...